Vzniká spojením dvou samostatných vlastních jmen osobních či zeměpisných. Označuje pojmenovaný objekt jako celek a užívá se ve funkci jména jednoho. V této podobě se uplatňují především oficiální, úřední vlastní jména.

1. Z vlastních jmen osobních jsou to 1.1 zdvojená ↗rodná jména, která ovšem v č. zemích nemají tradici (✍Knappová, 2010) a pouze v některých evropských jaz. se vytvářejí na základě určitých jaz. pravidel. V.j.z. se občanům ČR oficiálně zapisují buď v ověřené výchozí cizojazyčné podobě (Jean‑Paul, Anne‑Marie), n. v jejím č. ekvivalentu (Jan‑Pavel, Anna‑Marie). 1.2 Zdvojená ↗příjmení, a to buď zděděná (Bucha‑Hajný), n. kdysi utvořená podle někdejších zákonů po sňatku (Sklenářová‑Malá); první příjmení je původní, druhé získané po manželovi. Tento typ příjmení se podle matričního zákona platného v ČR již nově nevytváří, existuje však možnost vytvářet víceslovné příjmení (✍Knappová, 2008). Dohodnou‑li se snoubenci při sňatku na společném příjmení po ženichovi (např. Skalský), může si nevěsta za toto společné příjmení oficiálně připojit své příjmení předcházející, ovšem podle zákonných směrnic bez pomlčky (Skalská Horáková). Obdobně si může ženich za společné příjmení po nevěstě oficiálně připojit své příjmení předcházející (Horák Skalský).

2. Z vlastních jmen zeměpisných jsou to zdvojená ↗toponyma, která jsou psána s pomlčkou. Mezi jednotlivými členy je buď vztah slučovací (Frýdek‑Místek, průplav Odra‑Nisa), n. vztah celek‑část (Brno‑Lesná).